ČLÁNKY

Texty z této stránky je možné volně kopírovat za předpokladu uvedení autora a zdroje. 

ŠKOLENÍ KARTOGRAFŮ

ZDERAZSKÁ MAPAŘSKÁ SHOW, 17. - 19. 11. 2017, ČSOS

Od pátku 17. do neděle 19. listopadu proběhlo ve Zderazi mapovou radou ČSOS pořádané školení začínajících kartografů. Z našeho klubu jsem se o mapování (myslím si, že celkem úspěšně) pokoušel pouze já. Samozřejmě jsem zde ale nebyl sám, své dosavadní kartografické dovednosti si přijeli ověřit i mí dobří kamarádi Máca, Pie a Vojta Rusin.

Školení tradičně probíhalo v rekreačním středisku Renospond ve Zderazi u Proseče, nedaleko Toulovových Maštalí. Program byl dost náročný, v pátek jsme hned po příjezdu zasedli do školící místnosti, kde nás zkušení mapaři Méďa (Zdeněk Lenhart), Bob (Bohumil Háj) a Krtek (Luděk Krtička) začali zásobovat neskutečným množstvím informací ohledně kartografie v českém i světovém OB.

Po instruktáži, jak správně připravit mapovací destičku (nebo nahrání dat do mobilního zařízení pro elektronické mapování), stručné instruktáži o teorii mapování a výkladu ISSOMu a jeho problematice (např. mapování víceúrovňových objektů), jsme se vydali do terénu a nacvičovali metrové kroky v různém terénu (asfalt, louka, prudký zarostlý svah a les). Naše snažení pokračovalo tvorbou sprintové mapy v okolí areálu. Po hrubém dokončení venkovních prací jsme se opět sešli ve školicí místnosti a pokračovali dalším nekonečným maratonem přednášek, tentokrát o georeferenci map, mapovacích pracích v lese, metodách měření a spoustě dalších témat. Večer jsme dostali příležitost své sprintové výtvory zdigitalizovat v OOMapperu. OCAD byl pro toto školení všemi lektory, snad kromě Boba, označen jako příliš drahý a zbytečně složitý software, proto se tedy vše ukazovalo a kreslilo výhradně v OOMapperu, který prokazuje podobné kvality jako OCAD a navíc je zdarma! Na začátku jsem měl z OOMapperu trochu strach, po proškolení jsem s ním ale nad míru spokojen. Na mapách jsme pracovali dlouho do noci, ten den jsme zůstali v učebně až do půlnoci (obr. 1 - Pieova sprintovka).

Sobotní program zaměřený na lesní disciplíny byl ještě nabitější - ráno o půl osmé snídaně, následně proběhlo stručné zopakování měřících metod, ve spěchu příprava destičky a poté opět šup do terénu. Nejprve jsme si cvičně zkoušeli konstruovat polygony na blízké louce. Potom se šlo přímo na věc, v blízkém lese jsme si vyměřili cesty (většině to zabralo celé dopoledne) a postupně pak doplňovali detaily. Před obědem jsme ještě stihli probrat ještě pár prezentací. Okolo čtrnácté hodiny jsme se vydali zpět do terénu (a dodělávali detaily) a po skončení venkovních prací jsme dostali prostor pro menší trénink nebo odpočinek. My s Piem jsme zvolili výběh do neznáma, z kterého nakonec vznikl 8 km kros na 40 minut, který opravdu po těch hodinách v učebně neuškodil. K večeru jsme se dozvěděli něco o rozdělení o tisku map, o tiráži atd. Do noci pak své náčrtky kreslíme do počítače (obr. 2 - moje finální mapa). Končíme okolo jedenácté.

V neděli ráno jsme ještě dostali pár přednášek o tom, kde získat zdarma podklady pod mapu, informace k revizím, mapování ve skupině a o některých problémech, které mohou nastat při spojování map. Potom jsme ještě společně vyšli na procházku po lese spojenou s diskuzí o klasifikaci porostů, cest a kamenů. Potom jsme si v učebně promítali jednotlivé výtvory účastníků a diskutovali o nich. Po obědě ještě společné foto, pár posledních věcí k podkladům z ČÚZK, JanMap a QGIS a na konec závěrečná slova lektorů a odjezd.

Akce byla opravdu zajímavá a pro mě osobně velmi užitečná, rozhodně ji mohu doporučit každému, kdo se o mapování jenom trochu zajímá a chtěl by se to naučit. Za rok bych chtěl jet určitě znova, to rychle vyvíjící se digitální mapování mě opravdu láká...

Palda

Rada expertů na závěr: "Pokud ta mapa není totální matlanina, tak vše, co nakreslíte, je dobré, páč se to dá nakreslit miliony způsoby nebo se to nedá zakreslit vůbec, protože každá varianta má takové mínus, že se nedá použít."


BÉĎA CAMP 2017

aneb DVA TÝDNY ORIENŤÁKU V TOULOVCOVKÁCH 

Na první dva srpnové týdny jsem opět po roce vyrazil do Budislavi, brány Toulovcových Maštalí, na letos už 30. Silva o-camp, pořádaný zkušenými pardubickými orienťáky v čele s Béďou. Dva týdny tábora uběhly jako voda, zde je moje nikoliv stručná, ale spíše obsáhlá rekapitulace...

Na letošní tábor jsem se těšil už opravdu dlouho dopředu, taky aby ne, když byl můj poslední. Náročnější byla už trochu i samotná přihláška, Béďův první mail zněl totiž tak, že jsem moc starej a jet nemůžu. Proto jsem prošel pokyny a napsal Béďovi mail č. 2. Bohužel jsem tam pak omylem napsal, že mi bude 15 místo 16. Příchozí mail mě na jednu stranu potěšil - mohl jsem jet; na druhou stranu trapas - Béďa zvládá asi matematiku líp než já...

Samotný příjezd na tábor snad všichni stihli, dokonce i já jsem se po dopolední E5 na Bohemce dostavil včas. Hnedka na úvodním nástupu jsem navíc vyfasoval roli záchodového referenta, což bylo opravdu velmi pěkné přivítání :D 

Stejně jako na minulém táboře jsem se dostal (asi spíš věkem než aktuální formou) do LuHovi tréninkové crew, za což jsem byl velmi rád. Trénovali jsme většinou 1-2x denně, o-přípravu jsme střídaly s důkladnou regenerací a celotáborovkou. LuHo nám společně s praktikantem Johnym (ten se toho letos fakt nebál) připravili mnoho zajímavých tréninků - od prostého middlu či klasiky přes sprintové štafety až po záludné sprinty ve skalních labyrintech. Já jsem se větším chybám vyhýbal, teda až na úvodní klasiku, kterou jsem si prodloužil skoro o polovinu. Za nechvalné zmínění stojí taky můj mistake na skalním sprintu. Byl jsem disk, tedy poslední, a tudíž mě porazil i noční host Zelý - vážně ostuda největšího kalibru. Ostatní tréninky jsem zvládal již o dost lépe a zkušenosti z některých se určitě budou v budoucnu hodit.

Na chatce jsem přebýval se zkušenými borci jako byl Pie (Ondra Pipek), Mrsky (Mára Mrskoč) a Kuba Jošt, známý především jako hrdina úvodního videa k Budislav Trophy. My, nejstarší kluci, jsme obývali 3 chatky v dolním rohu tábora, proto se taky nedalo moc divit, že tam někdy ten klid moc nebyl...

Jak už jsem nakousl, letos se nejel z náročnosti příprav i samotné tratě tradiční Adventure, ten našteští nahradila podobná soutěž ve smíšených dvojicích - Budislav Trophy. Soutěžilo se v originálních disciplínách jako byl např. výběh na rozhlednu, běh se svázanýma nohama, skalní scorelauf za ruce či MTB downhill apod. Podle očekávání vyhrálo pardubické duo Bert Waněk a Kačka Koberová, já s Natkou Pilnou jsme zase k překvapení všech skončili třetí!

Jako každý rok, zpestřila dva týdny sportování i celotáborová hra, letos na téma "Případ pro Sherlocka". Seznamovací večer se na zámku Holdernesse uskutečnil ples, na kterém byl zavražděn hostitel Lord Hordhurst. Kromě vraždy byl také postřelen jeho komorník a hlavně byl odcizen diamantový náhrdelník, který byl na zámku v zástavě. Místní inspektor Lestrade okamžitě kontaktoval Sherlocka Holmese, který se ale nacházel v Patagonii a proto jenom doporučil Lestradovi 8 šéfinspektorů, kteří měli s pomocí svých týmů najít mezi 13 podezřelými toho pravého pachatele. To bychom ale nebyli my, kdyby nás nenapadlo jen tak si zjistit, kdo tak dobře toho Sherlocka hraje. Po poradě jsme se shodli na tom, že to musí být jednoznačně Fukejs, tak jsme našli číslo a šlo se volat. Sherlock si s námi, asi zřejmě z toho jak byl překvapen, moc nepopovídal, takže jsme pořád nevěděli, jestli jsme se trefili. Správný tip nám potvrdil až Béďa na nástupu, když si mě vyvolal a ptal se kolik že mám u sebe peněz, že jsem zvládl hovor do Patagonie, kde stále platí roaming... V průběhu dalšího vývoje tábora proběhlo několik dalších her, které měly dovést vyšetřovací týmy k pachateli. Vyzkoušeli jsme si všechno, od stavby a následného přespávání v ručně vyrobených lesních obydlích přes likvidaci bombového atentátu až po vyšetřování vraždy jedné z podezřelých. Celotáborovku nakonec ovládl tým Pitaval, který vedl Pie; můj hvězdný tým Kladivo (díky za to, že to nebyli znovu Mohykáni) skončil na 4. místě. Některé hry byly poměrně těžké na pochopení, ale za to byly lepší a zábavnější. Rozhodně nemůžu říct, že by se mi nějaká nelíbila. Naopak, velký dík těm, kteří celotáborovou hru vymýšleli.

Poslední den proběhl i humus kros, který se letos opravdu vydařil, jelikož byl sám o sobě 3-fázový a navíc ještě doprovázen deštěm. Fakt super! Odpoledne, jak už bývá zvykem, se konaly Béďovy štafety (kompletně bez popisů). Všechny čtyři úseky bez jediného disku zvládly nakonec jen 4 z 26 štafet. Naše štafeta také disk, takže opět hanba. 

Celkově se tábor nesl v klidném a pohodovém duchu, bugr jsme občas dělali, ale dle mého názoru to nebylo určitě srovnatelné z rokem minulým :) Osobně si myslím, že na letošní tábor zapomene ze zúčastněných málo kdo, jelikož si každý jistě vzpomene třeba na námi spuštěnou celotáborovou vodní bitvu (dokonce legální i s pravidly!), na naše petice proti názvům týmů, na odtajnění čelenek VPU teamu a nebo třeba na Kostelovy (Vojta Šišma) propady z postele. K souhrnu přidávám ještě jednu věc, která potvrzuje to, že tento rok byl tábor a kolektiv lidí tak skvělý, že se i takový tvrďák jako Radar (Radek Růžička) rozhodl pro velký návrat do světa orientačního běhu a přislíbil Béďovi, že začne trénovat a jezdit na závody. 

Takže ještě jednou, DÍKY, klobouk dolů všem vedoucím, praktikantům, kuchařkám a zdravotníkům za to, jak pečlivě se o nás starali. DÍKY všem mlaďákům za společně strávených skvělých 14 dní. A hlavně DÍKY Béďovi za to, že pro nás má stále chuť tyto tábory organizovat, a že jsem mohl být součástí letošního tábora. Poklona.

Článek by: Palda

Z rychnovského oddílu se tábora zúčastnili mimo mě i Martin a Zuzka Morávkovi. Nezapomeňte mrknou na fotky a později na videa od Vojty Novotného.

BOHEMIA ORIENTEERING 2017

závodně i oddychově

Po předlouhé době se SRKáčská tréninková grupa opět sešla na letním soustředění které bylo letos pojato víceméně se závodnickou praxí.  K tomuto účelu jsme využily vyhlášené české vícedenní závody konané pravidelně v Novém Boru a okolí. Letos své kolbiště poskytly prostory kolem Prysku, kde mimochodem proběhl i loňský štafetový šampionát. Naše výprava vystartovala v úterý odpoledne Lukiho závodním speciálem a o pár hodin později jsme dorazili na ubytování v Sokolovně. Následovala obhlídka centra závodů a kempu, kterou jsme zakončili výpravou do Kauflandu, ze které se tak trochu stal každodenní rituál.

 Ve středu již vše začlo, ráno se vyrazilo na etapové shromaždiště, kde na nás čekal velmi příjemně vybavený doběhový prostor s možností umýt se teplou vodou v armádních sprchách. Do zápolení jsme vtrhli s vervou, bohužel jsme se měli spíše držet při zemi. Většina z nás si vytvořila na vítěze odstup dobrých 25min což se stahuje velmi obtížně. odpoledne nás čekal ještě trénink ve skalách, kávička ve skleněné restauraci Ajeto, eufórie z Vojckova úsoěchu, po kterém jsme spokojeně ulehli do naší provizorní ubytovny, ve společnosti Maďarů a Poláků.

Druhá etapa byla krátká, i naše ztráty se mnohdy výrazně zkrátily, mohli jsme si tedy v klidu odběhnout i doprovodný sprint v lesíku poblíž cyklistického oválu. Milan si zde vyběhl vítězství, ostatní si proběhnutí alespoň užili .

Třetí den jsme již byli s lesem celkem sžití, není tedy divu že nám klasika šla takříkajíc od ruky a odnesli jsme si velmi slušné výsledky korunované JaPovým vítězstvím. 

Sobota nás přenesla do podstatně skalnatějších terénů druhého shromaždiště, kde jsme absolvovali krátkou. Byl to fajn zážitek, vyjma toho, že se Honzovi udělalo zle a jeho celkové vítězství bylo najednou ohroženo. Tento den byl závodní vrchol až mnohem později. Konalo se totiž legendární Mistrovství Vesmíru v pivních štafetách. Naše delegace zde byla obhlédnout konkurenci a taktiku na neméně legendární závody na Advantě, každopádně i samotný divácký zážitek byl velmi intenzivní. Bojovalo se tvrdě a stráň pod arénou prověřila všechny účastníky.  

V neděli se běžel závěrečný Hendikep, ovšem našemu jedinému favoritovi se zdravotní stav nezlepšil, tudíž musel nakonec odstoupit. Nikdo další výrazný únik nepředvedl, a tudíž celkové skóre je následující:

D45A 6.  Míša

H16A 15. Palda,  30. RaŠa

H18A 12. Milun

H20A 10. Dave

H21B 6. Luki

Bylo by s podivem kdybychom vynechali svoji cestovatelskou rubriku, takže po odjezdu ze shromaždiště, kdy jsme se těšili domů se ze spodu auta začalo ozývat nepěkné bouchání. Museli jsme zastavit. Koukli jsme na zadní pneumatiku a bylo to jasný. Vyskládali jsme veškerá zavazadla, kterých vskutku nebylo málo a nastoupil náš profesionální mechanik ze stáje Škoda viz. foto.

I přes tuto komplikaci jsme v rekordním čase byli opět na trati a doma jsme byli co by koridor zapípal.

Již se těšíme na O-slavu Milunových 18 v rámci Advanty a připravované běžecké soustředění v Orlickém Záhoří.

stránka závodu: zde 

Článek by: Dave

KAM? DO ŘITKY

aneb STŘEDOČESKÝM RÁJEM S VĚTREM O ZÁVOD!

První červnový víkend pokračoval společně Žebříček A a Žebříček B dalšími dvěma závody. Oba se konaly v okolí Řitky, nedaleko našeho hlavního města. Kuriózní bylo, že i přes to, že se pořádaly na stejném místě, pořádal sobotní middle USK Praha a nedělní klasiku OK Kamenice. Běželo se v kopcovitém terénu s množstvím kamenitých svahů a polí, hustníků a poměrně hustou sítí všelijakých cest a pěšin. V sobotu se běžela za dusného počasí krátká trať, s kterou si od nás nejlépe poradil Tomáš (1.), Honza Š. (2.), Míša (5.), Jana Š. (5.) a Martin (9.). Po luxusním noclehu na Zámeckém dvoře ve Všeradicích nás v neděli čekal ještě long, který za občasného deště nejlépe sedl Míše (2.), Paldovi (3.), Honzovi Š. (3.), Janě Š. (9.) a Tomášovi (9.). Tak, a to by stačilo k výsledkům a teď je na řadě opět další díl cestování SRKáčské firmy na zážitky.

Jak už je pomalu zvykem, na každých závodech se nám stane nějaký nečekaný fail. Na(ne)štěstí jsme se tomu nevyhnuli ani tento víkend... Celý "kolotoč" se odehrál až cestou zpátky. Posádka našeho tanku - já, Dave, Milun, Tomáš a David Lauterbach (ZAM) odjížděla ze závodů jako poslední a jelikož jsme neměli dálniční známku, museli jsme na trase po méně kvalitních silnicích spoléhat na odbornou pomoc serveru Mapy.cz. I přes tuto vymoženost nastal ale první problém už asi 200 metrů za výjezdem z parkoviště, kdy se tank řítil místo na venkovskou silnici, rovnou na dálnici. Tato věc se nakonec rychle vyřešila a následovala poklidná cesta do Prahy, kde se nám ale opět přitížilo. Na Jižní spojce byla nehoda a to pro nás znamenalo půlhodinové šourání Prahou, při spotřebě asi 20l/100km. Potom co jsme se vymotali z kolony a pokračovali vpřed směrem na Kutnou Horu, přišlo něco, co opravdu nikdo nečekal. Z ničeho nic se při rychlosti asi 90 km/h sesunulo do dveří boční sklo u řidiče. Proto jsme s dvěma techniky na palubě zastavili na pumpě a zkonzultovali problém. Podle jejich zkoumání odešla pojistka, která okno zadržovala na přirozeném místě. Bohužel se nám chybu ale nepodařilo vyřešit, a tak jsme CELOU CESTU Z PRAHY AŽ DO RYCHNOVA jeli s otevřeným okýnkem. No, to by nebylo zase tak hrozné, pokud by nezačalo pršet... Ale i tohle se nám po chvíli podařilo vyřešit. Stačilo spojit bundu s overalem a natáhnout tuto provizorní "plachtu" tak, aby na nás tím okýnkem nepršelo. Během jízdy jsme mimo jiné ještě z nedostatků při komunikaci objížděli celkem 4x jeden kruháč u Říčan, odkud jsme se dostali přes Tour de vesnice až do Kutné Hory. Sečteno, podtrženo, ŘITKA-RYCHNOV za rekordní čas 4 hodiny a 17 minut. Takže nezapomeňte: Pokud chcete zažít opravdové dobrodružství, nastupte si k nám - stojí to za to!

Článek vytvořil: Palda

Výsledky v ORISu (SO/NE), web závodu zde

RYCHLEby2X

Áčka a štafety ukryté za Jeseníkem

Již druhý víkend po sobě se v nepříliš známém kraji Rychlebských hor konaly celostátní závody ŽA a ČPŠ. První víkend byl pod taktovkou Severky Šumperk, dá se však říci, že náš oddíl pořádal vlastně také. Pokud nechápete, obratem vysvětlím. Přijeli jsme před polednem do malebných lesů okolo horské chaty Paprsek a na prezentaci nás uvítala Maňasova Péťa s jeho sestrou, zanedlouho poté je rozhlasem volán Lukáš Pátek, který v dresu Severky po chvíli doběhne k pořadatelskému stanu. Ani v průběhu závodu nebylo o SRKáče nouze, o občerstvovačky se totiž staral JaPo, který shodou okolností mapoval i prostor nedělního middlu. Mohli jsme se tedy cítit jako doma, ovšem výsledkově to tak nakonec příliš nevypadalo. Profil byl velice náročný co se týče borůvkové podložky a velkých kopců, tudíž vítězili ti, kteří na to měli fyzicky. V neděli byl pak middle v kupkách. Ten ovládla v D50 Míša, přestože se cítila fyzicky opravdu zle, tím pádem můžeme gratulovat rovnou dvakrát. Kluci to podělali jak mohli, a tak mužskou část výpravy alespoň zachránil Honza s Vakrem v H35 5. a 6. místem.

V průběhu týdne se na Rychnovském gymnáziu konalo ústní kolo maturit, které David a Tom zdárně absolvovali, a tudíž se můžou začít opět soustředit pořádně na závodění. První příležitost spravit si chuť po nezdařeném dvojzávodu přišla hned další sobotu.

Magnus Orienteering totiž pořádal štafetový dvojzávod, jehož součástí byl i ČP se sprintem v Javorníku. Úvodní rychlý závod v ulicích a parcích malebného městečka s dominantou zámku Jánský Vrch přinesl spoustu zajímavých voleb postupů, zrádných ražeb a neustále zábavy. Ražby zmiňuji, protože hustota lampionů by se dala přirovnat spíše k závodům Trail-O než normálnímu OB, což jedince nečtoucí čísla kontrol a popisky rychle poslalo do hlubin diskvalifikace. Tato nemilá záležitost se nevyhnula ani Milunovi, který naneštěstí orazil ležící kontrolu, samozřejmě kousek od té svojí. Díky tomu ztratil vynikající závod, který by zaběhl do TOP15. Jistě se z toho poučil pro příště a na podzim soupeřům vytře zrak. Celkově se nejlépe zadařilo Danu Šepsovi, který běžel za VČO v rámci Vyzývacího poháru a o 2 sekundy přišel o vítězství v takřka 80 závodnících, s odstupem necelé půlminuty na třetího to je vynikající výsledek. Mezi juniory David přišel vrátit úder po smolném MČR a ze stabilního výkonu vytřískal 15. místo v obklopení reprezentanty. Palda mohl pomýšlet ještě výš, nebýt 20sekundové chyby, díky ní skončil 19. V dámách se dařilo Ivě, která skončila v D35 na bramborové pozici.

Následně jsme se přesunuli do Bílé Vody, kde nás měl čekat štafetový závod. Co však nikdo z posádky Škody Octavia zvané Tank nevěděl bylo, kde že se tam má parkovat. Vyjeli jsme tedy téměř až na shromaždiště, kde nás uvítalo stanové městečko duchů a vlajka OK99, inu asi jsme přijeli moc brzo. Voláme tedy přímo řediteli závodu (Aljošovi - pozn. redakce), který nás posílá na louku, kde se parkovalo při loňském finále longu při ME. Fajn, víme kam, ale jak se dostat bezpečně dolů po křivolaké kamenité polňačce, na které se dá otočit možná tak do příkopu. Jsme pohotoví, a tak jsme si poradili. Po návratu na slušnou silnici jsme slyšeli z pod podvozku nějaké tření, přisoudili jsme ho zacuchané trávě. Zaparkovali u místní hasičárny a dali si zaslouženou siestu

Před startem bylo potřeba zajistit ještě jednu maličkost, naše štafeta dorostenek dorazila pouze v jedné třetině, a to té hostující. Zároveň tu byl osamocený David, který štafetu pro jistotu nesložil vůbec. Jelikož Kačka nechtěla do lesa s žáky, Dave do lesa chtěl s kýmkoli a naše kamarádka ze Studence Majda Hrnčířová neměla s kým, bylo rychle rozhodnuto. A tak stavíme ultramix štafetu proti nadupaným dorostenkám...

Na první pohled si možná říkáte, jak takováhle sebranka může konkurovat sehraným týmům jako jsou Pardubice, Hradec či Šternberk? Evidentně může! Na diváckém úseku se Kačka objevila s cca 2min. ztrátou na zdánlivě nedostižnou Janošíkovou, a za ní Anička Kopecká. Když však dobíhala favorizovaná Terka na předávku, pouhé půl minuty za ní jsme již předávali my. Zasvěcení se mohli po pár minutách smíchy potrhat, při pohledu na 1. radio se totiž ukázalo, že jsme ve vedení!

Závěrečný pytlík se však Majdě moc nepovedl, a tak vyslala Davida lovit holky do lesa z 11. pozice.

Trať byla kopcovatá, tudíž fyzický náročná, tudíž ideální stav pro zápolení juniora s dorostenkami. Na diváckém průběhu byla ztráta na vedoucí 6 minut, ovšem byli jsme na bronzové příčce. Pak však přišla osudová chyba na k.14 kdy se David objevil na k.15. Tím pádem jsme přišli o výhled na hvězdné umístění, přesto jsme ještě bojovali o velkou bednu. Naštěstí jsme ji tak tak uhájili, nemluvě o trapné příhodě na doběhu, kde David nemohl před Juliu Glowacz, která ho po stylu formule 1 nepustila před sebe a doběhla o cca metr dřív do cíle. V ostatních kategoriích to tak napínavé nebylo, můžeme se alespoň pochlubit pěkným druhým místem našich veteránek v D135 (Kosová, Šklíbová, Filipová).

Po přespání ve Vidnavě/Mikulovicích jsme ráno vyrazili opět bojovat o čestné pozice. Hvězdy nám však příliš nepřáli, a tak opět jediný, kdo se mohl pochlubit pěkným umístěním byla štafeta veteránek, tentokrát 1.

Pokud si však ještě pořád pamatujete podivné zvuky ozývající se zpod auta, neuvěříte, co bylo jejich původcem. Obrázky hovoří za vše.

Článek vytvořil: David

BRNĚNSKÝ SPRINTOVÝ TANDEM

MČR sprintových štafet a sprintu

Ačkoli se tento článek bude týkat primárně uplynulého víkendu, dovolte nejdříve pár slov k samotné přípravě na toto velkolepé klání. Minulý týden se totiž David s Milanem vydali do Brna na předzávodní sprintový kemp, který pořádal Magnus orienteering. Účastníci absolvovali čtveřici tréninků v uličkách okrajových části Brněnské metropole čímž si částečně simulovali situace, které mohou nastat při samotném šampionátu.

Ze soboty na neděli se běžela legendární Tiomila, tudíž o program na večer bylo postaráno. Na štafetách vystupovali i někteří z nás, jmenovitě Verča a Michal. 

Ale už dost o přípravách, přejděme k tomu hlavnímu. V sobotu 6. května se na Špilberku běžely sprintové štafety. Pro nás byl zásadní boj v dorostencích. Po prvním úseku byla naše štafeta na 19. místě, druhý úsek avšak citelně ztratil a propadli jsme se na 28. příčku. Milan na třetím úseku předvedl fenomenální výkon a stáhl 15 pozic. Poslední úsek nakonec přinesl správné ražení na 19. místě, tudíž skončili jsme jak jsme začli. Narážka na správné ražení tu je kvůli faktu, že zhruba třetina startovního pole byla diskvalifikovaná z rozličných důvodů.

 Neděle pak byla věnována mistrovství ve sprintu. Dopolední kvalifikace a veteraniáda na Kraví hoře nám přinesla stříbro v D50 zásluhou Míši Kosové. Odpoledne nás již čekalo finále v centru Brna. Rozhodovalo se především v úvodní pasáži kolem Petrova na hradbách, bylo třeba přesné čtení mapy a popisků, na trati byly i umělé překážky. Nejlépe se dařilo Davidovi v Juniorech, který i přes nejistý začátek zvládl doběhnout pro 15. příčku a získat tím cenné body do žebříčku A. Tomáš ve stejné kategorii obsadil 26. místo. Zbytek týmu příliš spokojený nebyl jelikož se nevyhnuli chybám anebo nestačili fyzicky. Je to pro nás impulzem k usilovnějšímu tréninku a správné přípravě na nadcházející závody.

stránka závodů zde

Článek vytvořil: David

6.-7. KOLO VČP

2 závody, mnohokrát více cenných pozic!

V sobotu 22. dubna se konal dvojzávod východočeské oblasti, jehož součástí bylo mistrovství a veteraniáda oblasti ve sprintu. SRKáči nastoupili v hojném počtu, díky tomu bylo o parádní výsledky postaráno. Dopoledne se běžela  krátká trať, jež měl na starosti ZAM. Počasí nebylo dvakrát přívětivé, tudíž cca hodinová absence stanu na shromaždišti nebyla úplně ideální. Naštěstí jsme si poradili uschováním se pod přístřešky v hospodě a občerstvení. Na výsledkových listinách byla v ženách vidět zejména Míša v D45C, v mužích pak na 3. místě skončil Martin, 4. Palda, 2. Milun, a pro vítězství si doběhl Libor. Odpoledne jsme se přesunuli do Ústí nad Orlicí, kde KUO připravilo velmi pěkný sprint v prostorách nemocnie, Wolkerova údolí a přilehlého sídliště. Bojovalo se o postupy na MČR v Brně, které proběhne za 2 týdny, tudíž ambice byly vysoké. Po napínavém zápolení to dopadlo vskutku výborně. V ženách nejvyšší příčku vybojovala Míša, stejně tak Jana Šabatová v D45D. Pokud vám tyto výsledky připadají skvělé, zjistíte, že v mužích to byla přímo přehlídka SRKáčů. v H16C na 2. místě skončil Palda, v H18 zvítězil drtivě Milun, juniory zastoupil na 2. místě Tomáš (David běžel velice dobře elitu), a tandem uzavřel vítězný Libor. Palda s Tomášem si vyběhli přímý postup do Brna, tudíž naše sprintová delegace bude opravdu "v plné palbě". 

Článek vytvořil: David

stránky závodu: dopoledne, odpoledne

VÍKEND NA VYSOČINĚ

SRKáčské zážitky z MČR v nočním OB a ČPŠ

V sobotu odpoledne jsme vyrazili na Jihlavsko, kde se konalo letošní první MČR, to vůbec nejtěžší, tedy v nočním OB. Z našeho oddílu se na závod odvážilo celkem 6 statečných, a to Dave, Palda, Tomáš, Iva, Libor a Ruda. Startovalo se až od 21 hodin, takže o tmu nouze nebyla, spíše naopak - bylo jí až moc :) Tratě byli poměrně rychlé, s občasným náběhem do hustníkových pasáží, kde bylo třeba velmi dobře číst mapu a volit tempo, už i z toho důvodu, že kontroly neobsahovaly reflexní prvky. Dalo by se tedy říci, že pořadatelé z OK Jihlava dokázali do nočáku nacpat vše, včetně (již klasického) velmi nepříjemného doběhu. Někteří si vedli velmi dobře, (Iva skončila druhá, Libor a Ruda obsadili bronzovou pozici) něktěří hůře (Tomáš 19., Dave 27. a Palda premiérově 41.). Po "přežití" závodu jsme jeli na ubytování do ZŠ ve Větrném Jeníkově. Zde jsme se nakonec místo v tělocvičně usadili pod schody na chodbě, ale i tak se jistá energie nabrat dala, tedy pouze v případě, že jste nebyli namáčklí na oddělovací mříže jako Tomáš :D 

Ráno, kolem desáté jsme se znovu všichni z rychnovské výpravy sešli, dokonce obohaceni čerstvou posádkou, která odjížděla na štafetovou válku až v brzkých ranních hodinách. Mapa i terén byly stejné jako v noci, ale aspoň už bylo něco vidět :) Stavěli jsme 5 štafet, ale ne všechny byly úplné. Nejlépe si vedli ženy (Markéta Vandasová, Míša a Iva), které vyhráli D135 téměř o 15 minut a muži (Libor, Ruda a Honza Š.), kteří ovládli kategorii H135. Dorostenci (Palda, Milun a Michal) skončili 10., eliťáci (Dave, Tomáš a Luki) obsadili 33. místo. Za dorostenky běžely jen Kačka s Verčou (abs. Terka), takže zůstaly bez bodů.

Tímto ale můj článek rozhodně nekončí... Jakožto správní orienťáci jsme při cestě zpět domů udělali menší průzkumnou zajížďku, když řidič Tanku (Davidovo auto - pozn. redakce) Dave s jeho špičkovým navigátorem Milunem odbočili asi 10 km před Čáslaví na Nasavrky, přesvědčeni o tom, že se jedná o město v okrese Chrudim. To se ale na(ne)štěstí ukázalo jako omyl, jelikož jsme zanedlouho dorazili do jakési vesnice Nasavrky. I přes to nás to nijak nerozhodilo a v klidu jsme pokračovali až do vesničky Zhoř, kde nás napadlo, že bychom mohli využít automapy. A rázem zde byl další maličký problém - v rejstříku bylo totiž obcí s názvem Zhoř hned jedenáct. Proto jsme raději zajeli na "návštěvu" jednoho z tamních pozemků (foto 7). Zde jsme se úspěšně po pár minutách pomocí aplikace Mapy.cz opět našli a pokračovali přes Vilémov směrem na Seč, kde jsme si po té zajížďce mohli dovolit už cokoliv, a tak jsme udělali rychlou fotku se Sečskou přehradou (foto 8) a následně bezchybně pokračovali domů.

Článek vytvořil: Palda

Výsledky a hromada fotek zde

SOUSTŘEDILI JSME SE V PLZNI

Report z prvního letošního SRKáčského soustředění

Druhý březnový víkend (10.3. - 12.3.) se vypravila desetičlenná skupina z našeho oddílu na soustředění do Plzně. Odjížděli jsme ve čtvrtek v 17 hodin a asi po 3 a půl hodinové cestě jsme dorazili do místa ubytování. Bydleli jsme v ubytovacím zařízení 31. základní školy v městské části Lochotín. Protože jsme přijeli až před 21 hodinou, pouze jsme se seznámili s pokojem a vyhlíželi první jarní proběhnutí na mapě. V pátek nás čekali dva tréninky, oba severně od Plzně. Dopolední trénink byl vůbec první seznámení s mapou po dlouhé zimě. Začínal krátkou linií, následovalo pár kontrol ve vrstevnicových tvarech a na závěr naši paměť prověřil krátký paměťák. Po obědě a poledním odpočinku nám Honza připravil druhý trénink. Běhali jsme ve svahu okolo rozhledny Krkavec. Trať měla formu motýlku s krátkými postupy v terénu plném vrstevnicových detailů. Většina z nás se nevyvarovala malých chyb, hlavně odpoledne, ale přesto se nám tréninky celkem povedly. O víkendu jsme se zúčastnili závodů oblastního žebříčku Západočeské oblasti pořádaných oddíly Lokomotiva Plzeň a Kos Slavia Plzeň. Konkrétně to bylo Mistrovství oblasti štafet a oblastní žebříčky ve sprintu a na klasice. V sobotu dopoledne se běžely štafety v areálu LTD Lišice, jižně od Plzně. Čekal nás kopcovitý terén s velkým množstvím kamenů a místy s hustníky a ostružinami. Na start se postavily tři silné rychnovské štafety. Štafeta v kategorii D18 měla velmi netradiční složení, na prvním úseku běžela Verča Šklíbová, pak následoval Martin Flegl a Míša Kosová. V kategorii H21 závodili Adam Dusílek, Michal Kos a Honza Potštejnský. Měli jsme štafetu i v kategorii H18, a to ve složení Milan Šabata, Michal Šklíba a Radek Šabata. Štafeta D18 (i když běžela mimo soutěž) svou kategorii ovládla, vedla už od prvního úseku, kdy Verča doběhla první s náskokem 12 minut, Martin s Míšou taky nezaostali a vedení v pohodě udrželi. Další štafetu rozbíhal Adam, který taky doběhl první, Michal na druhém úseku sice trochu zaostal, přeci jen jsou ti kluci o pár let mladší, na posledním úseku ale zafinišoval Honza a bylo z toho krásné druhé místo. V kategorii H18 se prvního úseku velmi dobře zhostil Milan, když doběhl druhý jen s malou ztrátou na první místo, já jsem se na druhém úseku z lesa nakonec vrátil ve vedoucí pozici s náskokem 5 minut, Radek na posledním úseku ztratil, ale přesto doběhl na skvělém třetím místě. Po poledním odpočinku jsme se přesunuli do městské části Skvrňany na západě Plzně. Prostorem závodu bylo velké sídliště. Zajímavá ale byla forma závodu...

Start byl hromadný a tratě byly farstované, v půlce jsme se vraceli do prostoru startu a cíle, kde jsme absolvovali výměnu mapy a následně se vydali do druhé části závodu ve stejném prostoru. O pořadí rozhodovalo umístění v cíli. I v odpoledním sprintu se nám dařilo. Míša si v kategorii D45 vyběhla první místo. Verča (D18) skončila třetí po těsně prohraném finiši o druhé místo, stejně tak já v kategorii H18, kterou vyhrál Milan. Adam (H21) skončil na pěkném pátém místě. Dařilo se i Martinovi a Radkovi, oba ve svých kategoriích (H14 a H16) skončili na čtvrtých místech. Jediný komu se nedařilo, byl Michal. Na jedné z kontrol si otočil mapu, odběhl jinam a ztratil 11 minut.

Centrum a závodní prostor nedělní klasiky byly stejné jako u sobotních štafet. Únava i bolesti u některých značně pokročily, závodu jsme se nezúčastnili já a Terka Kosová, která byla na soustředění celou dobu s námi, ale kvůli nedávné operaci kolene se v lesích pouze procházela. Co se týče výsledků, tak ty znovu nebyly vůbec k zahození. Verča s Míšou své kategorie znovu ovládly, obě s velkým náskokem. Stejně tak Milan znovu vyhrál, ten dokonce s náskokem 16 minut. Honza s Adamem běželi "jednadvacítky", Adam na devátém místě a Honza na čtvrtém. Náladu po sprintu si spravil Michal, když skončil druhý. Akorát Radkovi a Martinovi se příliš nedařilo. Pakuž nám zbývalo jen uklidit pokoje, pořádně se najíst a vyrazit na dlouhou tří a půlhodinovou cestu zpátky domů, kde jsme se už všichni těšili na zasloužený odpočinek.

Článek vytvořil: Michal

JARNÍ TRÁPENÍ I ZÁŘENÍ

17.-19. 3. 2017, Újezd u Přelouče, OK 99 Hradec Králové (PHK)

Článek vytvořil: Dave

stránky závodu zde, fotky od Kadeho zde

Uplynulý víkend byl pro většinu orienťáků otvírákem letošní sezóny. Konal se totiž již 21. ročník vyhlášeného Jarního poháru pořádaného OK99. Páteční NOB, který stavěla Denisa, nás zavedl do prostor loňského závodu u Michnovky. V lese toho příliš nebylo a absence slunečního světla nám tolik nepomohla. Můžeme alespoň vyzdvihnout výkon Ivy Filipové, coby vítězky kategorie D35. V sobotu nás čekaly štafety v novém lese na mapě pojmenované dle zdejšího kopečku Tátrum. Z našich nastoupených 6 štafet však nakonec závod regulérně dokončili pouze 3. Způsobila to především nemoc/absence 3. úseků u žactva a dívčího dorostu(po 2. úseku jsme drželi 3. místo!), dále pak neoražení jedné z kontrol u veteránů. V dospělých se bohužel proti nám postavila nečekaná slabost, dorostenci podali vyrovnaný výkon a naši čest nakonec museli zachraňovat veteránky v D135 2. místem. 

Nedělní klasika prověřila, kolik sil nám ještě zbývá a na dlouhých tratích jsme museli bojovat vším, co jsme ze sebe vydolovali. Opět byl naší velkou oporou support team, který získal spoustu pěkných příček (2. M. Kosová D45C, 2. J. Šklíba H35C), zbytek zúčastněných se vydal vším co ještě měl a nyní se zotavuje ke světlejším zítřkům. Jistě o nás letos ještě uslyšíte.

OriSpring 2017

Srkáči v Itálii!

O jarních prázdninách zavítala část naší tréninkové skupiny, konkrétně Šklíbovi a Martin Flegl, na třídenní sprintové závody do Říma - Orispring 2017.

Než nastala soutěžní část výletu, podívali jsme se i na mnohá turisticky zajímavá místa. První zastávkou na naší cestě byla Florencie, kde jsme si prohlédli tamní významné stavby a historické památky (katedrálu Santa Maria del Fiore, sochu Davida na Piazzale Michelangelo nebo třeba slavný most Ponte Vecchio). V dalších dnech, ve čtvrtek, pátek a v sobotu, jsme se vydali přímo do Říma. Navštívili jsme Vatikán (Svatopetrské náměstí), Fontanu di Trevi, Piazza Venezia, Foro Romano, Colosseo a spoustu dalších. Mimo kulturního obohacení jsme si nemohli nechat ujít ani šanci vyzkoušet proslulou italskou kuchyni. Ochutnali jsme pizzu, lasagne, pastu (těstoviny), tiramisu a další speciality.

Samotné závody začínaly v pátek odpoledne a probíhaly až do neděle. I přes velkou únavu z předchozích turistických zážitků jsme se velmi těšili. První etapa se konala v parku Villa Borghese nedaleko Vatikánu. Název disciplíny byl "spriddle", ale vypadalo to jako trochu delší sprint v parku (trať M21 Elite měřila 5,3 km). Závod byl velmi rychlý a rozhodoval rychlejší běh a správný odběh od kontrol (mapa zde). Druhá etapa, middle, se konala v městské čtvrti Garbatella, na jih od Forum Romanum. Tato etapa nás mapově už pořádně prověřila. Závodní prostor tvořily dvorky a zahrady obytných domů, do kterých se vbíhalo úzkými průchody v plotech a zídkách. Trať M21 Elite byla dlouhá 4,6km a v půlce jsme absolvovali výměnu mapy. Na mapu se podívejte zde. Na poslední etapu jsme museli vyjet z Říma přibližně 35km na východ do městečka San Gregorio da Sassola, jehož doménou je velký středověký hrad. Tentokrát nás čekal už klasický sprint (trať M21 Elite měřila 2,4km). Tratě začínaly v parku, dost pršelo, takže strmé stoupání v některých místech nám dalo pěkně zabrat. V prostředních částech tratí jsme závodili v dlouhých ulicích městečka, což byla rychlá spojovací část závodu. To nejlepší přišlo až v závěru. Pořadatelé nás zavedli do úzkých uliček se strmými schody, typickými pro stará a podhorská italská městečka. Vše bylo tak malé, že i na mapu 1:4000 nám museli pořadatelé přidat výřez 1:3000 (mapa zde).

A výsledky také nebyly k zahození. Celkové pořadí se počítalo součtem časů všech tří etap. Verča (W16) s Martinem (M14) ve svých kategoriích zvítězili a Jana (W35) s Honzou (M35) skončili na třetích místech. Já jsem závodil v elitní kategorii, ale i přes zdravotní trable jsem s výsledkem celkem spokojený (12. místo).

Článek vytvořil: Michal

stránky akce zde, nějaké fotečky zde

MOTÁNÍ V KERHARTICÍCH

aneb Jak jsme zaútočili na přední příčky

Článek vytvořil: Dave

V sobotu 11. 2. vyrazila trojčlená skupinka (tj. Iva, Terka a David) do Ústí n. Orlicí. Konal se zde již tradiční závod Valentýnské motání, jež skýtá Scorelauf s povinným občerstvením. Toto klání má vlastní klub příznivců, a tudíž je každý ročník o co bojovat. Mapa Kerhartic byla záludná hlavně co se kvality tisku týká, kontroly se na ní musely nějakou chvilku hledat. I přesto se nám však dařilo víc než by kdo čekal. v DM, zvítězila Terka, ačkoli celou dobu šla (trochu na zamyšlení pro soupeře), v DE skončila Iva na 3. místě, stejně zakončil i David v elitě pánské.  Uvidíme kde se poběží příští rok, každopádně se již teď těšíme...

Stránka závodu

SILVESTROVSKÝ BĚH

31.12.2016, Kostelec n. Orlicí, DDM Kostelec n. Orlicí (KOR)

S blížícím se koncem roku i přes velké zaneprázdnění způsobené neustálou konzumací vánočních pochutin se několik odvážných SRKáčů vydalo na tradiční Silvestrovské běhání do Kostelce nad Orlicí. Lidu se sešlo poměrně mnoho, avšak zas ne tolik aby nás výsledkově převálcovali. Proč toto píšu? No protože se nám dařilo výborně, v kategorii můžů do 40 let se po finiši na 1. místo dostal David, který již od začátku držel nejvyšší příčku. Nutno zmínit i výsledky dalších borců, na 12. místě se umístil Jindra Handl, 16. příčku obsadil Tomáš Locker (21. Pokorný Do. 42. Locker D. 54. Potštejnský J. 55. Pokorný J.)

Věříme, že to byla pěkná tečka za rokem loňským a správný krok do roku nového. Již se těšíme na nastávající sezónu a přejeme i vám ať se daří nejen ve sportu, ale i ve všem ostatním.

Článek vytvořil: Dave

Web události

ZLATONEDĚLNÍ SPRINT

aneb Se svařákem po Rychnově

V neděli 18. 12. se na oddílové klubovně odehrál již 19. ročník Zlatonedělního sprintu, tentokráte však pod taktovkou Davida, který převzal pořadatelskou štafetu od Maňase a Lukiho. Závod byl oproti minulým ročníkům docela v jiném kabátu, jednalo se o paměťový scorelauf s povinným občerstvením. To znamenalo následující: vyběhnout ke stadionu, tam si zapamatovat 4 různé kontroly opravdu precizně, u každé byl na podobném objektu falešný "dvojník", pak je orazit a běžet na občerstvení v podobě teplého svařáku. Závod to byl velmi napínavý, velkým překvapením bylo odpadnutí zkušeného závodníka v podobných disciplínách,tj. Starouše a do finiše nakonec první trojice doběhla v těsném závěsu za sebou. A jak že to vlastně dopadlo?

V kategorii K zvítězila Tereza Brožková (KUO). 

V kategorii L se na 1. místě umístila Lucie Brožková, těsně za ní Květa Brožková (obě KUO).
Elitu opanoval Honza Šklíba, v těsném závěsu pak Milan Šabata a 3. Veronika Šklíbová (všichni 3 SRK).


Závod se setkal s kladnou odezvou, příští rok se můžete těšit na nové orientační zážitky, možná i na úplně nové sprintové mapě.

Článek vytvořil: Dave

Web události a fotky

O´GALA by KUO

aneb SRKáčská výprava za kulturou

Píše se sobota 3. prosince a menší skupinka z Rychnova se vydává na svoji 1. cestu do Ústí n. Orlicí. Proč první? Inu to je jednoduché, koná se zde vyhlášení nejlepších sportovců Českého svazu orientačních sportů známe spíše jako O-gala. Naše odpolední návštěva byla tedy spíše za sportem, běžel se doprovodný sprint, který se alespoň dle mého názoru povedl a až na malé pořadatelské nesrovnalosti (prapodivný zákres mapy v okolí kontroly č. 10) jsme si trať užili. Navečer jsme vyměnili dresy za košile a atletickou obuv za tu společenskou a vyrazili do kulturního domu Popráč, kde se celá sláva konala. Vyhlášeni byli vskutku ti nejlepší (skutečnost, že nejlepší dorostenec a 1. i 2. nejlepší dospělý trénuje s námi nemůže být náhoda) . Po slavnostní ceremonii následovala volná zábava, které se ovšem ne všichni dočkali, bohužel se zde vyskytl nejeden spící výtečník. My jsme dané situace využili a pořídili lukrativní fotku s jedním z našich nejlepších, tj. Brněnským Milošem Nykodýmem. Po této zkušenosti jsme seznali, že podobnou akci můžeme hostit taky a v našich hlavách se pomalu kují plány na Rychnovské O-gala. Ovšem, vše má svůj čas a proto na nás čekejte nejdříve v roce 2019.

Článek vytvořil: Dave

Web události a fotky

Odpolední výsledky

 


MČR ŠTAFET A DRUŽSTEV

8.-9.10.2016, Dolní Prysk, OK Jiskra Nový Bor (BOR)

Po týdenní přestávce, vyrazila výprava z Rychnova na další MČR, tentokrát štafet a družstev k Novému Boru.

SOBOTA Na sobotu byly připraveny štafety, náš oddíl zde disponoval 4 silnými trojicemi - D18(Kačka, Verča, Terka), D105(Míša, Jana, Iva), H18(Milun, Tom, Michal), H105(Libor, Honza, JAPO). Již podle starších map a výřezů dostupných na novém o-news.cz, se dalo poznat. že to bude velmi náročný, spíše mapový závod. K tomuto faktoru se ještě přidalo ne zrovna pěkné "podzimní" počasí a proto byla pro většinu motivace taková - vrátit se co nejdříve a dát si teplou sprchu u armády. I přes tyto nijak příznivé podmínky se podařilo všem štafetám doběhnout do cíle v dobrých i velmi dobrých časech. (D105-8., H105-10., D18-19., H18-24.)!

NEDĚLE V neděli se sestavila 2 družstva SRKáčů - DH175 (JAPO, Míša, Honza, Iva, Libor) a po 5 letech i dorostencké (Milun, Kačka, Tom, Terka, Palda, Verča, Michal), dokonce i ve slušivých včelých dresech /Bzz.../. Dospělím skvělě rozběhl JAPO, Míša následovala jeho výkon, následně pak běželi Honza a Iva, ale zde to bohužel skončilo - Libor i přes všechnu snahu do závodu kvůli zdravotní indispozici nemohl nastoupit a proto byli dospělí DISK. V naší druhé štafetě na prvním úseku Milun neproletěl trať podle svých představ, Kačka naopak bez problémů nástrahy lesa zvládla, Tom na 3. úseku bojoval a vytáhl nás na 15. místo, Terka držela pozici, já jsem první část letěl, druhou už jen čekal na cíl, Verča běžela průměr a Michal nám na posledním úseku dokonale dofinišoval pro celkové 16. místo.

Článek vytvořil: Palda

Fotky od Tomáše a Kadeho

Celkové výsledky na webu závodu

SILVA O-CAMP

17.-30.7.2016, Budislav, OK Lokomotiva Pardubice (LPU)

Vzhledem k tomu, že jsem s ostatními SRKáči nevyrazil do Švédska, jsem se zase po roce zúčastnil jiné akce, a to SILVA O-Campu, ve velmi krásných prostorách Toulovcovek a okolí, pořádaný jak jinak než-li LPU.

Letos jsem se dostal do 8. družstva, kde jsem se pod vedením LuHa a praktikanta Vojty teda opravdu nenudil! (vážně, stačí kouknout na fotky :) Rozřazení na chatkách mě taky příjemně překvapilo, jelikož sdílet chatku s takovými borci (nejen na OB :D) jako Jindrou Konvalinkou, bros Vendou a Martinem Roudnými nebo Ondrou Volákem a Honzou Rusinem, o tom se mi mohlo dřív jen snít... :D Tréninky byly různé, většinou čiště orienťácké, dostalo se však třeba i na horský OB nebo O-biatlon. Relaxu bylo taky dost - jezdilo se na koupaliště, hrály se hry (jak ve dne, tak v noci!) nebo se prostě jen tak leželo v posteli.

Jel se taky tradiční Adventure, letos jsem ho zdolal společně s Kubou Pachelem (ZAM) ve velkém vyčerpání na 6. místě. Počasí bylo velmi příznivé, teda až s výjimkou posledního dne, kdy se běžely Béďovy štafety (náhoda?), které nakonec z 31 štafet dokončily bez disku jen dvě. Celotáborovka byla tentokrát na téma "Grand Coup", zaměřená na sběr indiánských per za vykonané činy. Do hry patřilo například i přespání v indiánském teepee, rozdělávání ohně pazourkem nebo vaření indiánských pokrmů. Já jsem byl určen náčelníkem kmene Mohycan, ale hnedka první hru jsme skončili v bažině a oproti ostatním nezískali žádné pero. Zbytek hry jsme i přes naše velké snažení už jen obývali poslední příčku, ale tím jsme si alespoň vytvořili pořádný fanklub -> slogan: "Móhykáni! Móhykáni!" provázel pak zbytek tábora. Celkově bych chtěl hru pochválit, určitě byla povedenější a zajímavější než ta loňská :) Béďa a všichni ostatní, jak účastníci, tak vedoucí a praktikanti byli úžasní, dík patří také sboru Alči a Evy - jídlo bylo super :) Tábor jsem si skvěle užil, po pár letech zase jedna s o-akcí, na které budu ještě dlouho vzpomínat... #bedacamp #deep

Článek vytvořil: Palda

Fotky a videa