Béďa Camp 2017

Na první dva srpnové týdny jsem opět po roce vyrazil do Budislavi, brány Toulovcových Maštalí, na letos už 30. Silva o-camp, pořádaný zkušenými pardubickými orienťáky v čele s Béďou. Dva týdny tábora uběhly jako voda, zde je moje nikoliv stručná, ale spíše obsáhlá rekapitulace...

Na letošní tábor jsem se těšil už opravdu dlouho dopředu, taky aby ne, když byl můj poslední. Náročnější byla už trochu i samotná přihláška, Béďův první mail zněl totiž tak, že jsem moc starej a jet nemůžu. Proto jsem prošel pokyny a napsal Béďovi mail č. 2. Bohužel jsem tam pak omylem napsal, že mi bude 15 místo 16. Příchozí mail mě na jednu stranu potěšil - mohl jsem jet; na druhou stranu trapas - Béďa zvládá asi matematiku líp než já...

Samotný příjezd na tábor snad všichni stihli, dokonce i já jsem se po dopolední E5 na Bohemce dostavil včas. Hnedka na úvodním nástupu jsem navíc vyfasoval roli záchodového referenta, což bylo opravdu velmi pěkné přivítání :D

Stejně jako na minulém táboře jsem se dostal (asi spíš věkem než aktuální formou) do LuHovi tréninkové crew, za což jsem byl velmi rád. Trénovali jsme většinou 1-2x denně, o-přípravu jsme střídaly s důkladnou regenerací a celotáborovkou. LuHo nám společně s praktikantem Johnym (ten se toho letos fakt nebál) připravili mnoho zajímavých tréninků - od prostého middlu či klasiky přes sprintové štafety až po záludné sprinty ve skalních labyrintech. Já jsem se větším chybám vyhýbal, teda až na úvodní klasiku, kterou jsem si prodloužil skoro o polovinu. Za nechvalné zmínění stojí taky můj mistake na skalním sprintu. Byl jsem disk, tedy poslední, a tudíž mě porazil i noční host Zelý - vážně ostuda největšího kalibru. Ostatní tréninky jsem zvládal již o dost lépe a zkušenosti z některých se určitě budou v budoucnu hodit.

Na chatce jsem přebýval se zkušenými borci jako byl Pie(Ondra Pipek), Mrsky (Mára Mrskoč) a Kuba Jošt, známý především jako hrdina úvodního videa k Budislav Trophy. My, nejstarší kluci, jsme obývali 3 chatky v dolním rohu tábora, proto se taky nedalo moc divit, že tam někdy ten klid moc nebyl...

Jak už jsem nakousl, letos se nejel z náročnosti příprav i samotné tratě tradiční Adventure, ten našteští nahradila podobná soutěž ve smíšených dvojicích - Budislav Trophy. Soutěžilo se v originálních disciplínách jako byl např. výběh na rozhlednu, běh se svázanýma nohama, skalní scorelauf za ruce či MTB downhill apod. Podle očekávání vyhrálo pardubické duo Bert Waněk a Kačka Koberová, já s Natkou Pilnou jsme zase k překvapení všech skončili třetí!

Jako každý rok, zpestřila dva týdny sportování i celotáborová hra, letos na téma "Případ pro Sherlocka". Seznamovací večer se na zámku Holdernesse uskutečnil ples, na kterém byl zavražděn hostitel Lord Hordhurst. Kromě vraždy byl také postřelen jeho komorník a hlavně byl odcizen diamantový náhrdelník, který byl na zámku v zástavě. Místní inspektor Lestrade okamžitě kontaktoval Sherlocka Holmese, který se ale nacházel v Patagonii a proto jenom doporučil Lestradovi 8 šéfinspektorů, kteří měli s pomocí svých týmů najít mezi 13 podezřelými toho pravého pachatele. To bychom ale nebyli my, kdyby nás nenapadlo jen tak si zjistit, kdo tak dobře toho Sherlocka hraje. Po poradě jsme se shodli na tom, že to musí být jednoznačně Fukejs, tak jsme našli číslo a šlo se volat. Sherlock si s námi, asi zřejmě z toho jak byl překvapen, moc nepopovídal, takže jsme pořád nevěděli, jestli jsme se trefili. Správný tip nám potvrdil až Béďa na nástupu, když si mě vyvolal a ptal se kolik že mám u sebe peněz, že jsem zvládl hovor do Patagonie, kde stále platí roaming... V průběhu dalšího vývoje tábora proběhlo několik dalších her, které měly dovést vyšetřovací týmy k pachateli. Vyzkoušeli jsme si všechno, od stavby a následného přespávání v ručně vyrobených lesních obydlích přes likvidaci bombového atentátu až po vyšetřování vraždy jedné z podezřelých. Celotáborovku nakonec ovládl tým Pitaval, který vedl Pie; můj hvězdný tým Kladivo (díky za to, že to nebyli znovu Mohykáni) skončil na 4. místě. Některé hry byly poměrně těžké na pochopení, ale za to byly lepší a zábavnější. Rozhodně nemůžu říct, že by se mi nějaká nelíbila. Naopak, velký dík těm, kteří celotáborovou hru vymýšleli.

Poslední den proběhl i humus kros, který se letos opravdu vydařil, jelikož byl sám o sobě 3-fázový a navíc ještě doprovázen deštěm. Fakt super! Odpoledne, jak už bývá zvykem, se konaly Béďovy štafety (kompletně bez popisů). Všechny čtyři úseky bez jediného disku zvládly nakonec jen 4 z 26 štafet. Naše štafeta také disk, takže opět hanba.

Celkově se tábor nesl v klidném a pohodovém duchu, bugr jsme občas dělali, ale dle mého názoru to nebylo určitě srovnatelné z rokem minulým :) Osobně si myslím, že na letošní tábor zapomene ze zúčastněných málo kdo, jelikož si každý jistě vzpomene třeba na námi spuštěnou celotáborovou vodní bitvu (dokonce legální i s pravidly!), na naše petice proti názvům týmů, na odtajnění čelenek VPU teamu a nebo třeba na Kostelovy (Vojta Šišma) propady z postele. K souhrnu přidávám ještě jednu věc, která potvrzuje to, že tento rok byl tábor a kolektiv lidí tak skvělý, že se i takový tvrďák jako Radar (Radek Růžička) rozhodl pro velký návrat do světa orientačního běhu a přislíbil Béďovi, že začne trénovat a jezdit na závody.

Takže ještě jednou, DÍKY, klobouk dolů všem vedoucím, praktikantům, kuchařkám a zdravotníkům za to, jak pečlivě se o nás starali. DÍKY všem mlaďákům za společně strávených skvělých 14 dní. A hlavně DÍKY Béďovi za to, že pro nás má stále chuť tyto tábory organizovat, a že jsem mohl být součástí letošního tábora. Poklona.

 Palda

Z rychnovského oddílu se tábora zúčastnili mimo mě i Martin a Zuzka Morávkovi.