RYCHLEby2X

Již druhý víkend po sobě se v nepříliš známém kraji Rychlebských hor konaly celostátní závody ŽA a ČPŠ. První víkend byl pod taktovkou Severky Šumperk, dá se však říci, že náš oddíl pořádal vlastně také. Pokud nechápete, obratem vysvětlím. Přijeli jsme před polednem do malebných lesů okolo horské chaty Paprsek a na prezentaci nás uvítala Maňasova Péťa s jeho sestrou, zanedlouho poté je rozhlasem volán Lukáš Pátek, který v dresu Severky po chvíli doběhne k pořadatelskému stanu. Ani v průběhu závodu nebylo o SRKáče nouze, o občerstvovačky se totiž staral JaPo, který shodou okolností mapoval i prostor nedělního middlu. Mohli jsme se tedy cítit jako doma, ovšem výsledkově to tak nakonec příliš nevypadalo. Profil byl velice náročný co se týče borůvkové podložky a velkých kopců, tudíž vítězili ti, kteří na to měli fyzicky. V neděli byl pak middle v kupkách. Ten ovládla v D50 Míša, přestože se cítila fyzicky opravdu zle, tím pádem můžeme gratulovat rovnou dvakrát. Kluci to podělali jak mohli, a tak mužskou část výpravy alespoň zachránil Honza s Vakrem v H35 5. a 6. místem.

V průběhu týdne se na Rychnovském gymnáziu konalo ústní kolo maturit, které David a Tom zdárně absolvovali, a tudíž se můžou začít opět soustředit pořádně na závodění. První příležitost spravit si chuť po nezdařeném dvojzávodu přišla hned další sobotu.

Magnus Orienteering totiž pořádal štafetový dvojzávod, jehož součástí byl i ČP se sprintem v Javorníku. Úvodní rychlý závod v ulicích a parcích malebného městečka s dominantou zámku Jánský Vrch přinesl spoustu zajímavých voleb postupů, zrádných ražeb a neustále zábavy. Ražby zmiňuji, protože hustota lampionů by se dala přirovnat spíše k závodům Trail-O než normálnímu OB, což jedince nečtoucí čísla kontrol a popisky rychle poslalo do hlubin diskvalifikace. Tato nemilá záležitost se nevyhnula ani Milunovi, který naneštěstí orazil ležící kontrolu, samozřejmě kousek od té svojí. Díky tomu ztratil vynikající závod, který by zaběhl do TOP15. Jistě se z toho poučil pro příště a na podzim soupeřům vytře zrak. Celkově se nejlépe zadařilo Danu Šepsovi,který běžel za VČO v rámci Vyzývacího poháru a o 2 sekundy přišel o vítězství v takřka 80 závodnících, s odstupem necelé půlminuty na třetího to je vynikající výsledek. Mezi juniory David přišel vrátit úder po smolném MČR a ze stabilního výkonu vytřískal 15. místo v obklopení reprezentanty. Palda mohl pomýšlet ještě výš, nebýt 20sekundové chyby, díky ní skončil 19. V dámách se dařilo Ivě, která skončila v D35 na bramborové pozici.

Následně jsme se přesunuli do Bílé Vody, kde nás měl čekat štafetový závod. Co však nikdo z posádky Škody Octavia zvané Tank nevěděl bylo, kde že se tam má parkovat. Vyjeli jsme tedy téměř až na shromaždiště, kde nás uvítalo stanové městečko duchů a vlajka OK99, inu asi jsme přijeli moc brzo. Voláme tedy přímo řediteli závodu (Aljošovi - pozn. redakce), který nás posílá na louku, kde se parkovalo při loňském finále longu při ME. Fajn, víme kam, ale jak se dostat bezpečně dolů po křivolaké kamenité polňačce, na které se dá otočit možná tak do příkopu. Jsme pohotoví, a tak jsme si poradili. Po návratu na slušnou silnici jsme slyšeli z pod podvozku nějaké tření, přisoudili jsme ho zacuchané trávě. Zaparkovali u místní hasičárny a dali si zaslouženou siestu

Před startem bylo potřeba zajistit ještě jednu maličkost, naše štafeta dorostenek dorazila pouze v jedné třetině, a to té hostující. Zároveň tu byl osamocený David, který štafetu pro jistotu nesložil vůbec. Jelikož Kačka nechtěla do lesa s žáky, Dave do lesa chtěl s kýmkoli a naše kamarádka ze Studence Majda Hrnčířová neměla s kým, bylo rychle rozhodnuto. A tak stavíme ultramix štafetu proti nadupaným dorostenkám...

Na první pohled si možná říkáte, jak takováhle sebranka může konkurovat sehraným týmům jako jsou Pardubice, Hradec či Šternberk? Evidentně může! Na diváckém úseku se Kačka objevila s cca 2min. ztrátou na zdánlivě nedostižnou Janošíkovou, a za ní Anička Kopecká. Když však dobíhala favorizovaná Terka na předávku, pouhé půl minuty za ní jsme již předávali my. Zasvěcení se mohli po pár minutách smíchy potrhat, při pohledu na 1. radio se totiž ukázalo, že jsme ve vedení!

Závěrečný pytlík se však Majdě moc nepovedl, a tak vyslala Davida lovit holky do lesa z 11. pozice.

Trať byla kopcovatá, tudíž fyzický náročná, tudíž ideální stav pro zápolení juniora s dorostenkami. Na diváckém průběhu byla ztráta na vedoucí 6 minut, ovšem byli jsme na bronzové příčce. Pak však přišla osudová chyba na k.14 kdy se David objevil na k.15. Tím pádem jsme přišli o výhled na hvězdné umístění, přesto jsme ještě bojovali o velkou bednu. Naštěstí jsme ji tak tak uhájili, nemluvě o trapné příhodě na doběhu, kde David nemohl před Juliu Glowacz, která ho po stylu formule 1 nepustila před sebe a doběhla o cca metr dřív do cíle. V ostatních kategoriích to tak napínavé nebylo, můžeme se alespoň pochlubit pěkným druhým místem našich veteránek v D135 (Kosová, Šklíbová, Filipová).

Po přespání ve Vidnavě/Mikulovicích jsme ráno vyrazili opět bojovat o čestné pozice. Hvězdy nám však příliš nepřáli, a tak opět jediný, kdo se mohl pochlubit pěkným umístěním byla štafeta veteránek, tentokrát 1.

Pokud si však ještě pořád pamatujete podivné zvuky ozývající se zpod auta, neuvěříte, co bylo jejich původcem. Obrázky hovoří za vše.

David