SRKáči na CEYOCu

18.04.2018

Jak už možná někteří víte, letos jsem se zúčastnila Středoevropského poháru dorostu (CEYOC) a ačkoli výsledky nebyly nic moc, odvezla jsem si alespoň zajímavé zkušenosti a skvělé zážitky. Nebudu vám tady vypisovat, kdo všechno se nominoval a všechny výsledky, to se můžete dočíst jinde. Ráda bych se s vámi podělila spíše o své zážitky z lesa a ze závodů celkově. 

Letošní CEYOC se konal v maďarském Csákváru 6. - 8. dubna. Nominačním závodem byl opět Jarní pohár, kde závodníci běželi v DH21C a nominovalo se 6 nejlepších z každé dorostenecké kategorie (DH16/18). I když tento závod byl ve velmi rychlém, téměř rovinatém terénu, na CEYOCu nás čekala spousta kopců.

Sešli jsme se v pátek ráno v 9:30 v Brně na autobusovém nádraží. Někteří měli problém už tady, když nemohli najít podchod z vlakového nádraží do Galerie Vaňkovka a následně na místo srazu. Potíže jsem měla i já s Áďou a Niki, ale dorazily jsme přesně na čas, což se ne všem podařilo, tudíž jsme vyjeli o něco déle. To ale nevadilo, cestou jsme se v pohodě stihli stavit na jídle a včas přijet na shromaždiště štafet. Z tohoto závodu jsem byla poněkud nervózní - byla to moje premiéra v repre dresu, navíc hned štafety, proto větší zodpovědnost a obavy, abych to nepokazila týmu, a ještě jsem běžela 3. úsek, který moc často neběhám. Po hromadném startu prvních úseků v 15:00, jsme se v karanténě rozcvičovali a poslouchali zprávy z lesa. Našim holkám ve W18 trať zrovna nesedla a dobíhaly s poměrně velkou ztrátou. V mé štafetě však Káťa částečně stáhla Nikčinu ztrátu, a tak mi předávala na 3. místě, což jsem ale netušila, protože jsem se spíše soustředila na to, co mě čeká, než na hlasatele. A možná dobře, že jsem nic nezaslechla, jinak bych byla ještě více ve stresu. I přesto jsem chybovala hned ze začátku, kdy jsem si nevšimla obíhačky po cestě na první kontrolu a běžela přímo, což by ještě tolik nevadilo. Hned poté jsem však neodhadla měřítko (1: 7 500) a při obíhání údolíčka doběhla dál a z pěšiny se odpíchla jinam, než byla má druhá kontrola. Bohužel jsem se vracela a po pěšině běhala tam a zpátky a stále se nemohla odrazit do správného místa. Než mi došlo, že jsem o kus jinde a nakonec kontrolu našla, už z toho byla asi 5 minutová chyba. Zbytek závodu jsem si pořádně hlídala mapu a absolvovala ho už téměř čistě. Jenže v cíli mi bylo řečeno, že jsme asi čtvrté, i když jsem do cíle předběhla Maďarku, o níž jsem ale později zjistila, že byla mimo soutěž. To vysvětlovalo, proč se ani nesnažila se mnou závodit. Třetí tedy doběhla jiná Maďarka, která vyrážela na trať asi půl minuty za mnou. Naše druhá štafeta W18 doběhla ještě kus po té naší, takže Češky v této kategorii na stupně nedosáhly, ale v ostatních kategoriích alespoň jedna česká štafeta brala medaili. Večer jsme si částečně probrali štafety a dopodrobna rozebrali následující klasiku, protože Mára Cahel měl mapu z tohoto terénu s tratí z minulých let.

V sobotu nás tedy čekala už zmiňovaná klasika, která startovala v 10:00. Ráno některé z nás vzbudil v tělocvičně maďarský trenér, který urputně nutil své svěřence vstávat, což nebylo úplně příjemné probuzení. Na snídani jako na ostatní jídla jsme museli kousek dojet do restaurace, pak jsme si rychle sbalili věci a vyrazili na shromaždiště. Já jsem startovala poměrně brzy (startovní čas 3), takže jsem se hned po postavení stanu připravila a vybíhala na start spolu s Míšou. Cestou jsme si vyšláply poměrně prudké údolí, ale vůbec nám to nevadilo, jelikož to znamenalo, že hned za startem nás nečeká nějaký velký kopec - ty přišly až později. Za mnou 3 minuty startovala obávaná soupeřka Maďarka Csilla Gárdonyi, kterou jsem nakonec jen zahlédla při odběhu z 3. kontroly, když volila jiný postup. Začátek trati jsem běžela poměrně dobře, ale problém nastal na kontrole číslo 4. Seběhla jsem do údolíčka a hledala ji, když mi uklouzla noha a praštila jsem se větví do spánku, až jsem si z toho sedla. Najednou jsem měla všude krev, a jelikož si na hlavu nevidím, netušila jsem, jak moc jsem se zranila. Řekla jsem si ale, že jdu prostě dál, vzhledem k tomu, že jsem byla v místě trati nejdál od cíle, tak to bylo stejně

jedno. Jenže jsem se rychle pokoušela pokračovat a odběhla jsem na druhou stranu. Kontrolu jsem nakonec našla, ale už z toho bylo 9 minut chyby. Zbytek závodu už jsem běžela relativně dobře, jen jsem párkrát zvolila horší postup, což znamenalo ještě další drobnou ztrátu. V závěru trati mě ještě dostal drobný "rádoby pytlík" v prudkém svahu se spoustou údolíček a hřbítků, kde jsem fyzicky už skoro umírala, takže jsem tam taky nabrala nějaké vteřiny až minuty. V cíli jsem byla v čase 72:06 se ztrátou na Csillu asi 20 minut, což bylo velké zklamání. Trochu mě uklidnilo, když jsem později zjistila, že nejsem jediná, kdo se v lese trápil a nebyla jsem úplně poslední, jak jsem si po doběhu myslela (byla jsem 17 z 19). Pořadatelé nás zmátli, když napsali do pokynů, že se běží na mapě měřítka 1:10 000, ale ve skutečnosti to bylo 1:15 000. Já si toho všimla už na trati, když mi bylo divné, že běžím jeden úsek nějak moc dlouho, ale někteří to zjistili až v cíli. Odpoledne jsme si klasiku rozebrali ve skupinkách po kategoriích.

Navečer jsem si trochu spravila chuť při zábavném doprovodném závodě Face to face. Běželo se ve dvojících, které měli jedinou podmínku, že musí být ve složení holka - kluk bez ohledu na věk či národnost. V našem týmu jsme si dvojice vylosovali a na mě vyšel Dan. Na hřišti byly obrácené kbelíky s přilepenými krabičkami a každý dostal bílou mapu, na které byly jen pospojované kontroly s kódy. Já jsem vydělala na tom, že jsem při nácviku pochopila systém rozmístění krabiček podle kódů, takže jsem pak přibližně tušila, v které řadě je moje kontrola a která čísla ji obklopují, tudíž to šlo celkem snadno. Dan trať prolétl taky rychle, tak jsme skončili první a vyhráli dort. Ten jsme si večer rozdělili ještě s dortem, který při štafetách vyhráli kluci M16, takže všichni byli spokojení. 

CEYOC zakončila nedělní krátká trať. Start byl už v 9 hodin a já opět vybíhala brzy (v 9:04). Do závodu jsem šla s tím, že si budu pořádně hlídat mapu a půjdu v klidu. To jsem celkem splnila, když jsem udělala jen pár drobných chybek. Na některých kontrolách jsem trošku ztratila, když jsem se začínala rozhlížet a hledat je o něco dříve nebo byla o kousek vedle, ale to mě stálo vždycky jen pár vteřin. Na kontrolu číslo 12 jsem se lehce stočila a doběhla na pěšinu, kam jsem se úplně dostat nechtěla, ale od ní jsem pak lampion dohledala, takže ztráta necelá minuta. V cíli jsem tedy byla docela spokojená, rozhodně více než předešlé dny. Věděla jsem však, že trať byla poměrně rychlá, ale já ji šla raději pomaleji a hlídala si mapu, takže mi bylo jasné, že ostatní holky budou rychlejší. Nakonec z toho bylo 10. místo se ztrátou asi 3 minuty na vítězku, kterou byla opět favorizovaná Csilla Gárdonyi. S holkami z naší repre jsme běžely všechny vyrovnaně, když nás bylo v jedné minutě pět. Po vyhlášení jsme rychle vyrazili do Brna a odtud už každý po vlastní ose domů. 

Byl to příjemně strávený víkend se skvělou partou lidí. I když výsledkově jsem nedopadla moc dobře, byla to dobrá zkušenost a hlavně jsem se podívala zase do jiných terénů, které u nás nejsou. Navíc pro mě byl úspěch už jen to, že jsem se nominovala a mohla jet. 

Verča