Košík
0
0,00 Kč
OWC 2018
12.10.2018
ZE ŽIVOTA POŘADATELE SP
ST ///// Ráno vstávám v osm hodin, mám dost času, vlak odjíždí až v deset. Právě jsem si dobalil a chystám se na klidnou snídani, a najednou zvuk přijaté zprávy. Odesílatel: turecký reprezentant a nový člen LPU - Orhan Kutlu. "Hey mate, I have my shoes in Pardubice. Is that possible for you to pick them up for me?" Chvíli si píšeme, jak to teda udělat, nakonec neváhám, zapínám batoh a bez snídaně vyrážím už v devět vlakem na Pardubice. Nějaký čas bloudím po univerzitě, pak nalézám konečně Orhanův pokoj a jeho irocky. Vracím se na nádraží, kde už čeká Pie. Kupuju si bagetu a kafe v automatu a zanedlouho už to valíme RegioJetem na Prahu. Na hlaváku se dělíme, Pie jede rovnou na Olymp, já jedu MHD nejdřív do event office odevzdat botky, pak na Strahov na prezentaci a až potom na Olymp. Přijíždím (nečekaně) o půl hodiny později a už mám za sebou hodinový výlet po Praze na černo. Na srazu krátce debatujeme o náplni práce stavbařů arén a už jdeme pod vedením Jiřiny (Jirka Vébr, šéf arén - pozn. redakce) na stavbu plotů a výsledkové tabule. Pak se přesouváme na výstaviště a stavíme halové shromaždiště, opět se převážně staráme o ploty. Kolem osmé večerní se dostáváme na hostel, který byl dle mého názoru až moc punkovní. Naštěstí jen zahazuju věci a valím s holkama a s Alem Mühlbachem na Open Air, který zrovna probíhá na strahovských kolejích. I přes Žlutého psa jsme tam až do konce, vracíme se na kutě kolem půlnoci.
ČT ///// Sraz v 7:15 zvládáme. Plní energie dolaďujeme detaily a stavíme karanténu. Pak se přesouváme na Olymp, kde si s menšími prácičkami užíváme dopolední část knouckout sprintu mezi fanoušky. Po obědě skládáme s Piem ve dvou výsledkovou tabuli a lešení, odnášíme ploty a pomalu se dostáváme na Výstaviště, na kterém se odehrává semifinále a finále. Tady celý závod strávím příjemným hlídání kontrol :) Vracím se přesně na vyhlášení, osobně gratuluju Vojckovi. Lidé odcházejí a my už zase uklízíme. Při bourání arény se ještě stíhám vyfotit s Judith Wyder a Gustou Bergmanem, před půl osmou máme hotovo. Jedeme s naším úžasným řidičem Zdendou (Blablou - pozn. redakce) na večeři a pak na hostel. Celá posádka se vidí někde v posteli nebo v krásné noční Praze, když v tom volá Jiřina, že máme jet zpátky na Výstaviště pomoci naštvanému Toikaři, který to nechce nakládat sám. Po příjezdu trávíme deset minut dohadováním koho je to vlastně práce a následně konečně skládáme ploty a Toiky na přívěs. Kolem půl desáté se vracíme opět na ubytování. Ihned se scházím s ostatními. Většina to balí v první hospodě pod Strahovem, my vážnější jdeme na Anděl a vydáváme se metrem na Václavák. Dorážíme tam, fotíme a navštěvujeme McDonald´s na jedny půlnoční romantické hranolky. S pocitem maloměšťáka, že metro jezdí nonstop, se flákáme až na Náměstí Republiky. Jedeme posledním metrem zpět na Anděl, ještě navštěvujeme večerku a razíme na ubytování.
PÁ ///// Další den stavíme na Petříně, montujeme a nosíme od rána co se dá. Před závodem rozdávám fandítka a lákám turisty, z nichž 80% netuší, co je orienťák. Závod v dobré atmosféře sledujeme u big screenu a těšíme se z bronzu českého týmu. Po skončení sprintovek běžím doprovodný závod a zase se vracím do arény. Zde si zkoušíme studio ČT sport a spěcháme sklízet arénu. Po večeři vyrážíme na Valdštejn. Tady pomáháme opět s ploty, tabulí a stany, všude lítají jen světla čelovek. Končíme kupodivu brzy. V posteli jsme cca v jednu.
SO ///// Příjemné sobotní probuzení v osm hodin rychle střídá nepříjemný Jirka, který nás v presu popohání zpátky do práce. Na Valdštejně máme většinu připravenou, takže při middlu hlídáme jen vstup na hrad, do VIP a cílového prostoru v jednom. Někteří turisté ceduli "CASTLE CLOSED" chápou, někteří mě posílají do ...... I tak plním rozkaz a nikoho bez ID karty nepouštím. Na startu se fotíme s Dýmem, aniž bychom věděli, že právě zaběhne životní závod. Valíme oči z výkonů českých reprošů a v neposlední řadě děkujeme Šéďovi. Po závodě se vkrádám na tiskovku a sleduju hlavně Thierryho ve švédském outfitu - žádám úspěšně o fotku. Znovu rozebíráme na cimprcampr arénu a jedeme na večeři. Po ní začíná noční šichta v Boleslavi - stany, stoly, lavice, ploty, reklamy, tabule, vlajky, stage, koše, elektronické reklamy atd. Bez úspěchu hledáme po práci nějaký fastfood a vracíme se na ubytování před jednou. Já ještě dávám sprchu, píšu si s ostatními, kteří jsou v Praze, usínám asi ve dvě.
NE ///// Poslední den před námi, zdá se nikdo už není při chuti, ale i přes to v neděli zvládáme finální sprint kvalitně zorganizovat. Během závodu pomáhám hlídačům a v team zóně, mluvím se závodníky a zvládáme ještě fotku se Švýcarkama. Po poledni skládáme karanténu, vyjídáme VIP, pereme se o cedulky z výsledkové tabule a valíme na vlak. Jedu s Alem, domů se dostávám v sedm večer, napouštím si vanu a umírám.
Na závěr díky skvělým šéfům Aljošovi a Jirkovi, řidiči Zdendovi a taky ostatním dobrovolníkům, myslím, že jsme opět ukázali, že Česko umí pořádat světové závody nadstandardně. Byla to pro mě další velká zkušenost!
#DankeJudith Palditch
