WAWEL CUP 2018

10.07.2018

Letní prázdniny jsou tradičně časem zahraničních dovolených, ačkoliv si mnozí jistě představí válení u moře, správný orienťák nedokáže trávit volno jinak než během, ideálně v nějakém pro nás neobvyklém terénu. A tak se dvě SRKáčské rodiny - Šklíbovi a Lockerovi vydaly poměřit síly se zahraniční konkurencí do vápencových skal polské Jury na nejznámější polské vícedenní - Wawel Cup.

Ačkoliv si člověk představí polskou krajinu spíš jako rovinu, parametry tratí dávaly znát, že to tak úplně nebude. Důkladně jsme se o tom přesvědčili již na první etapě - klasice s hromadným startem. Pěkný skalní terén byl místy dost zarostlý, což ještě snižovalo už tak nízkou běžeckou rychlost. Stavitel si závodníky pořádně vychutnal, časy vítězů se v mnohých kategoriích blížily k 100 minutám, což třeba pro dorostenky musel být pořádně výživný zážitek. Chybovalo se hodně, rozdíly v cíli byly velké, ale konkurenci tratě zřejmě ničily víc než nás, takže byl položen základ pro slušný výsledek. Honza vyhrál v M35, Verča v W18 druhá a Tomáš v M20 třetí.

Na druhé etapě les ještě zhoustl, teplota se zvýšila a vzhledem k tomu, že šlo o zkrácenou trať, nekonala se ani občerstvovačka. Postavit kontrolu, která v některých kategoriích rozhodne celé pětidenní, je celkem umění, ale staviteli se to povedlo, na pořádně zašité jeskyni se nechávalo nezřídka přes deset minut. SRKáčům na čelních pozicích se ale potíže vyhnuly, Honza a Tomáš etapu vyhráli, Verča doběhla čtvrtá, ale díky chybám soupeřek se ostala do průběžného vedení.

Třetí etapa byla příjemným oddychem od zelené tmy, ve velmi rychlém závodě bez výraznějších mapových záludností jsme sice nezískali žádné etapové vítězství, ale ztráty na nejlepší byly nepatrné. Odpoledne se jako doprovodný závod běžel skalní sprint, ve kterém obsadila Jana třetí a Verča druhé místo.

Čtvrtá etapa slibovala silný orienťácký zážitek, běželo se na skalnatém hřebeni mezi hrady Mirow a Bobolice. Ačkoliv černozelená změť na mapě působila hrůzostrašně, SRKáči opět obstáli se ctí, výsledné časy byly až překvapivě rychlé, takže místo silného zážitku nám ulpěly (nebo se spíš pořádně hluboko zabodly) trny z všudypřítomných trnek a šípků, o čemž asi nejlíp ví Honza, který startoval jako první a ostatním prošlapával cestičky, to pro něj znamenalo taky jedinou výraznější ztrátu v průběhu všech etap.

Poslední etapa měla handicapový start a zavedla nás do zase trochu zelených, ale pěkných částí lesa, a po průběhu shromaždištěm následoval ještě krátký (teda podle toho, jak se kdo dokázal rychle vymotat z trní) pytlík, v asi nejneprostupnějším kusu houští, do kterého někdy někoho napadlo vlézt, stavitel to teda asi ani tak nemyslel, ale já tu nutkavou potřebu si to ještě užít měl, a taky jsem tam po zásluze nechal druhé místo. Celkově ale naše vystoupení bylo velmi úspěšné. První místo vybojovali Honza a Verča, třetí místo získal Tomáš a po diskvalifikaci soupeřky v poslední etapě i Jana v kategorii W40.

Ačkoliv to může vypadat, že celé závody byly o prodírání se houštím, nabídly taky spoustu zajímavých a náročných terénů, které rozhodně stálo za to navštívit, navíc pořadatelská úroveň byla velmi vysoká, takže pokud už chcete plánovat aktivní dovolenou na příští rok, můžu Wawel Cup jedině doporučit.

Tomáš

Web závodu: zde